Jeden den v životě Jennifer Love Hewitt

Po snu, který zahrnuje sendvič se šunkou a skotskou sukni dnes Jennifer Love Hewitt vstává v šest hodin. Jakmile vyleze z postele v loasangelském domě, který třiadvacetiletá dívka sdílí se svou matkou, ustele ji. Je takhle důkladná a to i v jiných směrech.

Po schodech dolů otevře probouzeče Coca-Colu, kterou pije od dvanácti let- usrkává, jak to má radši, rovnou s pechovky. Na chvíli sedí s maminkou u kuchyňského stolu, jak to mají ve zvyku, povídají si o nadcházejícím dni a sledují zprávy. Na Jennině klíně sedí její čivava, Mia. Ještě než Jennifer opustí dům, nadhodí soundtrack z Hříšného tance, nedávno koupený. Zakoupila ho poté co film pár dnů zpátky znovu shlédla, sama. „Jsem holka“ řekne „Tohle my prostě děláme.“ Jen za včerejšek se stačila podívat na Pretty in Pink a Sixteen Candles. „Celý můj život,“ řekne „jsem seděla a čekala na Jakea Ryana ze Sixteen Candles až u mě zastaví s červeným Ferrari a vyzvedne mě. Přijde a dostane mě."

Přestože billboardy s ní a Jackie Chanem propagující nový film, The Tuxedo, jsou už všude po Los Angeles, film samotný ještě není dotočen. Jennifer musí toto ráno přemluvit ve studio Fox některé dialogy. Mnoho slov, které její postava říká, zahrnuje popisování zápletky (vypadá to jako jakási teroristická hrozba proti zásobárně vody). „Jsem informační holka.“

Její poslední úkol je říct— což dokládá skepticismus její postavy okolo pokročilé party – „Produkt spuštěn, do prdele.“ Poté, co to ještě několikrát zopakuje, se otočí zpátky k režisérovi Kevinu Donovanovi a řekne mu, „Vy chlapi mě necháváte říkat sprostá slova—V opravdovým životě takhle nenadávám.“

Jennifer potřese hlavou. „Ne. Jsem slušná. Slíbila jsem babičce, že tohle říkat nebudu a taky to nedělám. Kromě filmů..“

A to je pravda. Potom Jenn vysvětluje, že když se jí chce nadávat, dovolává se výstřední věci, kterou si domluvily s matkou. „ Když si fakt potřebuju zařvat a dostat to ze sebe, nechám to ji udělat za mě. Mamka přede mnou jen stojí a říká každého v knize. Cítím se mnohem lépe a odlákává mě to od sprostých slov.“

Co to o tobě říká, ptám se, že si na tohle všechno dáváš takový pozor? „Nevím. Mám sklon dělat věci dost podobně jako pětaosmdesátiletá žena. Nevedu ohromně společenský život. Ráda zůstanu doma a dívám se na reprízu Holek ze zlata.“ Dále poznamenává, „Lidé si ze mě pořád dělají srandu. Já nepiju, nekouřím, nikdy jsem nebrala drogy, nemluvim sprostě, opravdu…takže jsem ňouma, svatoušek, kterého si každý dobírá. Ale líbí se mi to. Dělá to ze mě „mě“. Dělá mě to jedinečnou.“

Jak kráčíme, její mobil nepřetržitě zvoní. „Celý den se o mě bojej,“ vysvětluje. Nechává ho stále zapnutý, v případě, že by volala máma.

Takhle jí Jennifer Love Hewitt kuřecí polévku se zeleninou: Vezme kousek kuřete a položí ho na okraj talíře, aby mohl počkat v čele, „pokládám ho stranou, abych si to vzala později až budu chtít další kus.“ (Kuře, nebo cokoliv jiného co si vybere. Nerada má v puse dvě různé potraviny najednou). Když je na čase, nejprve se lžicí a prstem nimrá v kuřeti, odstraňuje části, které se jí nelíbí. „Nemám ráda kuřecí tuk“ tvrdí. „Pohled na něj mě znervózňuje.“

V polévce je také mrkev, kterou vynechá. Má radši syrovou mrkev, ale vařenou její ústa nikdy nevítala už od té doby, co jako dítě vešla do babiččiny kuchyně v Texasu (kde Jennifer vyrůstala, dokud se s matkou o desátých narozeninách odstěhovala do Los Angeles, aby se mohla dostat do showbusinessu), ucítila vařenou mrkev a hned zvracela. Ptám se, jestli rozumí tomu, proč lidem přijde divné, že bydlí s maminkou. "Asi jo, ale...Nechci říkat, že mi to je jedno, ale nezatěžuje mi mysl, že to lidem připadá divné...Mně je dvacet tři a většina děcek se stěhují v osmnácti. Ale situace moje a máme je úplně jiná," Říká, že spolu žily a pracovaly uplynulých čtrnáct let, jsou jedna jako druhá a s maminkou kolem se cítí bezpečněji. Až přijde čas, tak bude každá bydlet jinde, ale, "Líbí se mi fakt, že jedna druhou potřebujeme a líbí se mi fakt, že mám jen jeden život, za kterým se nikdy nebudu muset neohlédnou se slovy, "Sakra, kéž bysme mohly udělat tohle."

Ptám se, v jakých směrech je jako otec. „Nevím,“ říká. „Moc ho neznám. Rozvedli se, když mi bylo 6 měsíců, takže nikdy nebyl velkou součástí mého života.“ (Bratru Toddovi bylo v té době 8). Jennifer se někdy z dlouhé chvíle nebo kvůli podrážděnosti tahala silně za nos. Maminka ji říkávala, že je jako její otec. Ten stále žije v Texasu a pracuje v nemocnici. „Jednou za čas“ spolu mluví. Ptám se, kdy ho naposledy viděla. „Jsou to roky,“ říká. „Vím o něm jen, že je velice hrdý a legrační a mám velké štěstí, že mi poskytl být na světě. O víc jsem se už nezajímala. Proč, to nevím.“

Někdy je takto vážná, ale konverzace s Hewittovou je také vtipná a žertovná- je mnohem duchaplnější a při zemi, než byste se mohli domnívat z jejich uvedených postojích k životu. Během tohoto dne na mě Jennifer bez přestání vyplazuje jazyk. Někdy ho vystrčí, ale také ho umí naklonit stranou směrem k urážce a- také ho umí divně zvlnit. „Umím z něj udělat kytku,“ chlubí se a popisuje tuto třetí verzi, nicméně to má daleko ke kytce. Jako mořská škeble nebo něco takového.

Dříve než si odložíme a lehneme si vedle sebe, Jennifer cítí, že bych o ní něco měl vědět. Na něco mě musí upozornit.

„Mám dost hlasitý žaludek,“ řekne omluvně. „Když se to vezme, tak je to nenormálně nahlas. Víte, že jak se položíte, vaše břicho kručí? Chtěla jsem, abyste to věděl, než se k tomu dostaneme- mám hlasitý břicho.“

Dopřáváme si masáže v bungalovu u bazénu hotelu Four Seasons. Byl to její nápad. „Myslela jsem, že by bylo vtipný, 'Ahoj, ráda tě poznávám. Lehl by sis vedl mě a dal si masáž?," směje se.

Jakmile má záda namasírována, svěří se mi se svou noční můrou. Byla na lodi podobné Titanicu, kde viděla malé dítě, které vypadalo jako ona sama, když byla malá. To dítě si s ní pořád chtělo hrát: „Pojďme se bavit.“ Jennifer odmítla. „Řekla jsem 'Děláš si ze mě srandu? Nemám čas. Mám hodně věcí na práci,’ a odstrčila jsem ji.“ Dívka konečně zmizela a Jennifer si všimla, že spadla přes palubu.

Tenhle sen ji vyděsil. Posléze nahlédla do snáře a usoudila, že potřebuje dovolenou: „Když vidíš malé dítě, jsi to ty když jsi byl dítě. Je to tvé podvědomí, které ti říká, že potřebuješ pauzu, relaxovat a víc si hrát.“

Jakmile se péče přesune na její chodidla, povídáme si o jejím novém albu.(Jmenuje se Barenaked (Úplně nahá) a já se bojím, že ho bude Jennifer spojovat s naším současným stavem, ale ukáže se, že je větší třída.) Je to čtvrté album, které nahrála, ale první jako dospělá a první kde je opravdu zapojena do tvůrčího procesu. Mnoho písní napsala spolu s producentkou Meredith Brooks. „Den předtím, než jsem písničky napsala, jsem šla do studia.“ Zmíní se o svých oblíbených umělcích: Janis Joplin, Billu Withersovi, Billiem Holiday, Alu Greenovi („Někdy ho vidíš, skoro se smát, někdy téměř plakat“) a Journey. „Jsem posedlá Journey,“ prozrazuje. „Myslím, že v jejich písničkách je tolik vášně.“ Většina jejího alba je, jak říká, o jejích nejistotách. „Vždycky se ztrapním,“ říká, potom doplňí, „Dnes jsem byla s někým uprostřed debaty a vrazila jsem do dveří.“

Masáž je u konce. „Cítím se nějak slabá v kolenou,“ prohlásí. „Cítím se jak Jell-O.“

Před nebo během masáže se nám oběma zdá taková konverzace nevhodná, ale těsně před večeří sedíme u bazénu v hotelu Sunset Marquies a její čas vzejde. Jde jen o čtení dřívějších článků o Jennifer Love Hewitt, ve kterých si uvědomuji hloubku a přesnost fixace, která ji obklopuje.

Tak se jí zeptám: Kolik procent článků, se o vašich prsech zmínilo ve velkém detailu? „Oh, okolo osmadevadesáti procent,“ odpoví bezstarostně. Je to vlastně pravda, navrhuji tak asi sedmdesát procent, nicméně tohle je pozoruhodné. Zajímám se, jak si to vysvětluje.

„Myslím že moje mají svoji vlastní kariéru,“ řekne a směje se, „Jsou o de mě oddělené. Upřímně, jim se vede líp.“

Poukáži na to, že tohle může být odpověď, proč se jí lidé stále ptají: protože říká takovéhle věci.

„Ano“ uzná. „Mám jednotvárné komentáře o svých prsech. Ale v podstatě jsem na to letos nasadila nos. Tu velikost co mám teď jsem měla už ve dvanácti, jo? Vždycky takový byly, jsou moje, ať se vám to líbí nebo ne. Ani by o nich mluvit nemuseli. Ale byla jsem v Party of Five, show, která se mohla pyšnit tím, že nebyla o vlasech, make-upu a šatníku. Takže protože mi postavu schovávali, když jsem se pak objevila v Tajemství loňského léta v malinkém topu a těsných džínách, kde jsou záběry kdy mi kamera jede dolů kolem výstřihu, lidi si říkali,"Ježiš, co to udělala?‘"

„Ani jedno. Je to úplný nesmysl. Kdyby tancovaly, svítily nebo uměly číst poezii nebo zpívat, možná pak bych říkala,“Napište o nich články-jsou fenomenální!’ Jenže to ony nejsou. Jsou prostě…to co jsou. A nejsem si jistá proč se o tom musí dokola psát,a le každý den se modlím, aby to přestalo.

Část 6. -Party na dobrou noc

Jennifer v hotelu Sunset Marquis zamluvila pokoj, takže má dnes spolu se třemi kamarádkami dámskou jízdu. Já jsem pozván do jejího počátečního stádia. Jennifer si přes krajkový top, který si oblékla na večeři, oblékne šaty a přes pokojovou služkou objedná deserty. “Je toho opravdu hodně,” řekne. “Takhle tu posedáváme, čekáme až to tu zhoustne jídlem, trochu toho sníme a jdeme spát. Někdy si povídáme o epizodách Sexu ve městě…o schůzkách, které jsme zažily…o módě…které části našeho těla by jsme si rády oholily…” Jedné z jejích kamarádech zvoní telefon. Je to někdo z jejích přátel, co s ní nějakou dobu nemluvil. Nečekaně je někdo poblíž a rád by ji viděl. (Ale ona ho odmítne.)

“Muži jí hodně nabízejí sex,” poznamená jedna z přítelkyň. Jennifer je nesmírně vykulená. “Nemůžu uvěřit, že ti někdo nabídl sex,” řekne. “To je tak vzrušující. Nevěděla jsem, že se tak fakt stalo.”

Co následuje, je dlouhá a pečlivá diskuze o tom, co představuje “hovor s nabídkou sexu”. Jennifer by zajímalo,jestli si je slastně nevědomá, že takové hovory se jí už udály. “To je to špatné na mém společenské životě,” tvrdí. “Přicházím o tyto hovory, protože si myslím, že mi volají pozdě a říkám, ‘Proč mě budíš?’” Povzdychne si. “Nikdo mi pozdě v noci nevolá, kromě ztřeštěných hovorů typu, ‘Vím, co jsi dělala loni v létě!’ To je vždycky na party; dají si mě na příposlech a zavěsí s histerickým smíchem. A teď, je to nabídka sexu? No to teda není.“ Učiní prohlášení: “Potom mi nějaké dítě volalo a začalo, ‘Vím co jsi udělala loni v létě,’ a já na to, ‘Chceš můj zadek?’ Musejí si říkat, ‘Jennifer Love Hewitt je tak sprostá.”

Děvčata jedí a smějí se a konverzují o možnosti, že vám zmrzlina poleze nosem, což vede Hewittovou k prozrazení svíravého momentu z jejího mládí. “V noci se mi ze sebe po škole dělávalo zle,”říká. “snažila jsem se, aby mi z nosu vyteklo mlíko. Protože děcka, co to to dělaly, byly populární a mně to nikdy nešlo.” To není vše. “ Říkávaly, že když se ti palec dokáže v kloubku ohnout dost daleko, znamená to, že máš laskavé srdce. Takhle jsem sedávala [zakloní palec na ukázku] když skončila škola: 'No tak! Ohni se!" Jednou jsem si ho skoro zlomila. Pak jsem byla dlouho přesvědčená, že nemám dobré srdce, protože ten prst se prostě nechtěl ohnout. Říkala sem, "Lidi, je to v něm tvrdý jako ocel-s tím palcem to nejde.' A mí vrstevníci mi odpověděli, 'Jdi a věř ve Santa Clause, zlato, uvidíme se později.'" Usmívá se. "A teď si říkám, proč jsem ve škole nebyla populární."

Konverzace se vrátí zpátky k hovorům s nabídkou sexu, přerušena jen zvoněním Jennina telefonu.

"Oh! Možná mám taky jeden," říká.

"Oh, ahoj, mami. No, sedíme tady a máme zajímavý rozhovor..." Vysvětluje velmi pečlivě a detailně ("On chce, jo, dělat to...") co ten fenomén hovor s nabídkou sexu zahrnuje. "Jo, mami. Uvažuj o kolik takových hovorů jsme přišly."